text_casnazov_prednasky

text

Barcelona ve třech dnech

Barcelona. Hrdé město známé fotbalem, flamencem i architektem Gaudím. Učarovalo nám (mně a kamarádce) už na střední, kdy jsme viděly film Vicky, Christina, Barcelona (mimochodem vřele doporučuji film i soundtrack). Už tehdy padlo jednomyslné rozhodnutí – podíváme se tam. O pár let a zkušeností později se objevily levné letenky (z Vídně) a tak jsme vůbec neváhaly, letíme.

Na perlu Katalánska, jak se Barceloně přezdívá, máme něco málo přes tři dny, a tak si pečlivě vybíráme, co vidět a zažít. Naše první kroky míří k rozestavěnému chrámu, jehož stavbu započal Antonio Gaúdí před více než sto lety, a k jejímu dokončení zbývá podle propočtů ještě deset let. I nedokončená La Sagrada Família je ale monumentálním dílem. Večerní prosincové světlo barví stěny chrámu do oranžova a uvnitř rozehrává skrze tisíce mozaik neuvěřitelný rej barev. Gaúdí se při jeho stavbě inspiroval přírodou, chrámové sloupy tak mají tvar stromu, okna zase plástve medu. Po svém dokončení má stavba pojmout až 13 000 věřících, její monumentální rozměry ale vyráží dech už teď. Skoro máme pocit, že už můžeme jet domů, že nás nic lepšího nečeká.

Jak ale zjišťujeme následující den ráno, byla by to škoda. Pokračujeme v Gaúdí stylu a míříme do parku Güel, kde zůstal architekt věrný mozaikám, drobné kachličky tu zdobí schodiště, domky i lavičky. Absurdnost barev i tvarů je pro nás nepřekonatelným zážitkem, který navíc umocňuje kytarista u východu z parku, který brnká melodie, známé právě z Vicky Christina Barcelona. Opalujeme se a nasáváme atmosféru tak moc vzdálenou od šedivého Brna, ze kterého jsme vyrazily.

Další dny objevujeme olympijský stadion, na kterém vybojoval Jan Železný v roce 1992 olympijskou medaili. Dnes slouží areál rekreačním běžcům, kterých se tu prohání nepočítaně. Z kopce, na kterém stojí kromě stadionu taky hrad Montjuic, scházíme úzkými cestičkami na pobřeží, kde už ale na pláži Barceloneta studeně fouká, a proto se rychle vracíme do centra města.

Mezi památky, které stojí za to navštívit, patří také kostel Santa Maria del Mar, jehož stavba je popsána v románu Katedrála moře, Casa Batló a La Pedrera – další důmyslné stavby katalánského génia nebo Picassovo muzeum.

Kromě toho doporučuji taky návštěvu vědecko technického muzea CosmoCaixa, které je skvělým zážitkem pro děti i dospělé bez ohledu na jazyk, kterým mluví, nebo tržnice La Rambla, která přetéká čerstvým ovocem, zeleninou, pečivem i masem, a je lákadlem pro oči i mlsný jazyk.

Ten ostatně umí Španělé zlákat i sladkými churros (tyčinkami máčenými v čokoládě) nebo nejrůznějšími tapaz – svačinkami z mořských plodů, které musíte určitě ochutnat. A komu by se snad zastesklo po českých chutích, ten může ve stínu La Sagrada Famílie navštívit českou hospodu, kde se točí Plzeň a k večeři voní vepřo knedlo zelo.

Tedy – kdy letíte vy?

 

Káťa Šmajzrová, studentka žurnalistiky, vášnivá cestovatelka a skautka